Po snídani o vosmej a debatě o Vondráčkovej (jasně že Helenke) naše pětka vyráží směr Tlstá. Aby byl zaručen zdar výpravy, posilňujeme se glgem loňskej čučoriedkovice. Po pár stech metrech ale zjišťujeme, že to asi nebude stačit – píšťalku na medvědy nikdo z nás totiž u sebe nemá. A jak se později podle určitých úkazů, jsou tu.
Pět kilometrů stoupání a převýšení 900 metrů – to je bilance prvních třech hodin. Naštěstí počasí nám přeje – 15 stupňů a pod mrakem – to se dá v pohodě vydržet. Na vrcholku pak zjišťujeme, že mapa nelže – Tlstá je opravdu tlustá. Všichni hned zapíjíme naši kondici a Machourkovo vítězství nad jeho levým kolenem. Vyhlížíme na okolní vrcholky a virtuálně plánujeme, na který z nich se příště vydáme. A pak už se spouštíme lesem do údolí. Všichni po chvíli zjišťujeme, co si cestou nahoru uvědomoval jen Machourek – že i my máme kolena. Konečně ve tři hodiny docházíme k naší již večer před tím odzkoušené hospůdce na okraji Blatnice, kde si dopřáváme polívku, pivo a grog… A je nám bezvadně.
Na základně se pak během následující hodiny ozývá ze všech pokojů trojitá cirkulárka – dřeva je totiž pořád potřeba.
Při českých TV zprávách večeříme ústecké maso, růžové víno a řeckou „ořechovo-zeleninovou“ směs. A do pelechu jdeme nápadně brzy…
Žádné komentáře:
Okomentovat