Ráno vstáváme o něco dříve v představě horské túry, to slovo si nemohu odpustit, je správně s čárkovaným „ú“, jenže několikanásobné opakování předpovědi počasí a i déšť v reálu nás donutily změnit na plán „B“ – návštěvu Harmanecké jaskyně. Jarda dostal přidělené sedadlo u Mahnertových, Erik nastavil cílovou destinaci do navigace a vyrážíme směr Harmanec. Po přistání na parkovišti sledujeme žlutou značku a časový limit 10:00, ale ouha, po několika stovkách metrů zjišťujeme, že cesta do jeskyní je někde jinde a tak se vracíme a po napojení na správný směr měníme i časový cíl na 11:00. Pak už se pěkně potíme po devíti naučných zastaveních do kopce k jeskyním. Kontrolní otázka, víte, k čemu se používal jed z tisu v dobách minulých? Takové a podobné užitečné informace je možné získat cestou vzhůru. Nahoře po krátkém odpočinku vstupujeme do jeskyní vedení mladou slečnou průvodkyní. Erik je jediný z nás vybaven nálepkou „fotografování povoleno“ a tak se zodpovědně ujímá funkce jeskynního dokumentaristy. Jeskyně je velkolepá, výzdoba pěkná a i slečna průvodkyně v průběhu prohlídky ztratila komisní akcent a stala se normální a příjemnou. Takže opouštíme jeskyně s pěkným zážitkem a obohaceni o nové znalosti.
Po dobrém obědě v restauraci Černá ovce na parkovišti pod jeskyněmi, se ještě jdeme podívat na rekonstruovaný plavební kanál na stahování dřeva a malou vodní elektrárnu, kde nám zůstala skrytá cesta vody od turbín zpět do potoka. To si ale necháme napříště, protože začalo pršet a musíme zpátky k autům.
Na samý závěr dnešního dne nutno poznamenat, že to Michaele Jílkové obzvlášť slušelo a debata byla obzvlášť neslušná a nikamnevedoucí…
Žádné komentáře:
Okomentovat