Lietava

Eniky beniky kliky bé…… a Luboš nastavuje navigaci, startuje auto a vyrážíme směr Lietava. Přestože všichni Luboše přemlouváme, aby to zkusil až na vrchol, nedá si říct a parkuje na kraji obce. Vyrážíme směrem k nedaleké zřícenině hradu. Zdáli slyší někteří z nás zvuky řemeslníků zřejmě pracujících na hradě, uši zdevastované hlasitou muzikou ve zvucích neomylně slyší datla. Někteří z nás, ti nejpoetičtější, se těší na setkání s hradními skřítky. Jakmile je hrad na dohled, je jasné, že zvuky s poetikou nemají nic společného. Na hradě skutečně probíhá rekonstrukce. Když jsme se doškrábali na vrchol, narazili jsme ne několik skupinek nadšenců, kteří pracovali na konzervaci díla. Obdivujeme jejich odvahu pohybovat se pod chatrně upevněnými kameny na nepříliš důvěru vzbuzujícím lešení a dáváme se do studia textů, které vyčerpávajícím způsobem přibližují návštěvníkům historii hradu. Spolu se skupinami školáků si procházíme skutečně rozlehlým objektem, kocháme se nádhernými výhledy a vyrážíme na zpáteční cestu k autu. Luboš nastavuje Hričovské podrhradie a jedeme. „Miloš“ se zřejmě zbláznil, protože nás vede cestou, na které i traktoristé úpí. Já tiše lituji auto, Luboš to kupodivu docela slušně zvládá. Po několika kilometrech se dostáváme na silnici a na prožité drama pomalu zapomínáme. Parkujeme v podhradí a kolektivně přijímáme názor, že půjdeme na pivo a o hradu Hričov si necháme vyprávět od místní hospodské. Hospoda je naneštěstí ještě zavřená a tak přemýšlíme, jak strávit zbytek dne. Machourek by nejraději „přikrmil“ odcházející opálení z Řecka, přesto nakonec dochází k výstupu na hrad. Po krátkém, strmém výstupu, při kterém si většina z nás, alespoň co do váhy, spletla čápa s pštrosem, dorážíme na hrad. Hrad, rozlohou nesrovnatelně menší než Lietava, se nám moc líbí a ještě víc než Liatave nám poskytuje nádherné výhledy do okolí. Pak už jen krátký sestup a hurá pozdně odpolední oběd v samoobslužné restauraci. Tam ti, co do kopce byli poslední ukazují, že se s nimi musí počítat, že jsou disciplíny, ve kterých jsou mistry.